První, co jsem chtěl, až se do domu nastěhuji, vyhodit všudypřítomný dřevěný obklad, který mě pokaždé, když jsem ho viděl, vrátil do mého socialistického dětství – lesklým syntetickým lakem natřený tatranský profil. Ne, nechtěl jsem bydlet jak v chatičce na Sázavě.
Nemusím ani pokládat řečnickou otázku, je jasné, že nakonec to nebylo to první, co z baráku šlo.
Dokonce to tam je pořád a dělá radost.
Protože každé dřevo je krásné, jen na nás je, abychom tu krásu v něm objevili.
Mám i jiné vzpomínky na dřevěné konstrukce z mládí – vzpomínky na Švédsko. Vždy, když se tam vracím, objevuji jemu vlastní hravost s fasádami dřevěných domků, variabilitu barevných kombinací.
Při vzpomínkách na mé poslední cesty po Skandinávii
mi mysl zabloudila k Michalovi z obnova.eu a jejích lanovefarby.sk ...přímo - hádejte odkud: ze Švédska..
a všechno se najednou propojilo a dostalo smysl a já to chtěl mít hned jak někde v:
Realita byla trochu složitější. Než jsem mohl vůbec vyzkoušet co lněné barvy s tím obkladem udělají, musel jsem ho zbavit toho mrtvolného laku.
První pokus použít horkovzdušnou pistoli byl marný. Proste to nešlo a téměř jsme vyhořeli.
Pak jsem to zkusil 'delta' bruskou a bylo to peklo. Nakonec jsem to nějak dal, ale nebyl to jeden víkend a trochu mě děsilo, že tu na tom strávím celý život. Časem jsem zkoušel další způsoby a jsem trochu větší optimista, ale o tom později.
Broušení byla proste nejhorší část procesu, pak už to bylo jak jízda na panenském sněhu. První nátěr olejem dřevo oživil a já věděl, že je vyhráno, i kdyby to s barvami nevyšlo. Dřevo najednou bylo dřevem a byla to radost. Pak jsem si namíchal odstín – věděl jsem, že chci zkusit světlejší, lehce olivovou barvu.
Natírání jde rychle. Barva ale schne pomalu a dva nátěry jsou málo. Hodně se mnou cloumala netrpělivost, až jsem někdy nanesl víc barvy, což je prohra – vzniklé zátoky nejsou oku libé. Je to dobrá škola trpělivosti.
Teď, když se na dílo zadívám, vidím hodně chyb, kterým se už snažím předcházet. Ale ta radost z objevu této nové dimenze dřeva se mě drží pořád.